Potřeboval bych vyjasnit jednu věc kolem anorexie. Nemám kolem sebe nikoho blízkého, kdo s tím válčí, abych se zeptal.
Od vyprávění znám jednu lékařku, která anorexií trpí. A to až tak vážnou, že má tak 35 kg, chodí k psychiatrovi a do nosu jí vede nějaká hadička (s výživou?), kterou musí pořád nosit.
Jak je možné, že takový člověk, který si uvědomuje, že je nemocný, chodí k lékaři, tak má stále problém získat energetický příjem? Musí se přece nějak "na sílu" najíst a problem solved... to nejde?

@michal To bude stejné jako když máš nějakou fóbii. Víš o tom, ale nedokážeš to překonat, když na to přijde.

@michal Nejde, to je základní princip té nemoci a mnoha jiných duševních problémů. Jakkoliv to často působí bizarně. (Podobně je třeba při depresi těžké „prostě vstát“ a jít si zaběhat, ačkoliv víš, že by to pomohlo.)

@mkyral Já si to prostě nedokážu představit ani se do toho vžít. Představa, že umírám, protože se nenajím, ale nenajím se, protože se bojím najíst, mi přijde tak zvláštní.

@zoul To bude podobné asi. S tím také nemám zkušenost. Mám zkušenost s leností akorát :D , ale to je něco jiného.
Já mám pořád za to, že tento typ nemocí je nějaká do extrému vyhnaná vlastnost lidské mysli, kterou máme +- každý, ale nemoc to rozvine do extrému. Jenže u té anorexie jde o něco tak vzdáleného, že prostě nechápu...

Což když teď tak přemýšlím: co vlastně chci, je nějak se vžít do pocitu, který ten člověk zažívá.

@mkyral @michal Ocekval bych, ze to bude podobne, jako kdyz se zkusite najist ... ja nevim ... zivych cervu. Bud telo rekne "ne" rovnou pri jidle, nebo hadam ze to proste vrati :-(.

@michal Vžít se do toho je podle mě těžký, pokud nemáš zkušenost třeba s nějakou obsesí, psychózou, úzkostí a podobně. Nemám s poruchami příjmu potravy žádnou bezprostřední zkušenost, ale často jde třeba o poruchu vztahu k vlastnímu tělu, o nějaký pocit kontroly (když se nenažeru, mám věci víc pod kontrolou a nejsem tolik úzkostný) a podobně. Doporučuju vygooglit nějaké članky nebo podcasty s postiženými, určitě jich bude dost.